Pohlédnutí zpět.

17. listopadu 2011 v 17:29 | Dívka vlastnící tento blog s mnoha přezdívkami |  Mé (ne)dostatky

Pohlédla jsem zpět a nelituji


Docela síla.
Ale je to krásné. Myšlenkami jsme úplně někde jinde, je to rok a půl co jsme začínala profesionálně s blogem, že jsem věděla kde sehnat pomoc na layout, že jsme psala články, které mi alepsoň někdo okomentoval, a třbe i někdy bez reklamy a bez věty: hezký blog, když jsem neměla ani nastavený design. Vím že mi tenkrát Carrol (či jak se jemnovala) poradila, že Lady Dariel umí dělat kouzelné designy a ať se ozvu určitě u ní, taky jsme hned otevřela její blog, ozvala jsem se a do večera jsme měla design jako ze škatulky. Konečně jsme měla blog, jako ostatní, pěkný, upravený a teď se už jen zamyslet nad článkama a mám vyhráno. V hlavě jsem ale stejně neměla nějak rozmyšleno co jsem zrovna chtěla. Články, fotky, diskuze, deník? Prostě all. Jenže pak jsme si s Lady Dariel začaly psát, což mě bavilo :), jí poznávat, jelikož byla upřímná, a svoje. Měla všechno v hlavě urovnáno, nebyla jedna z těch fanynek JB, LG nebo ostatní oblíbených fanynek, byla prostě originální a pro mě velký vzor. Když jsem šla na PC nejdříve jsem si otevřela můj blog a z mého jsme vstoupila ihned na ten její a pročetla všechny nové články, kupodivu jsme se všema souhlasila, ale nastálo jsme jí obdivovala. Někdo měl rád LadyVanilku nebo NS kvůli tomu že má hodně lidí online, ale i když z dřívější chvíle jsem si také přála aby se někdo jen tak náhodou potuloval na mém blogu, Lady Dariel pořád vedla, nevadilo mi že nemá 2000 lidí online, naopak to mě pořád dostávalo, protože když někdo tolik lidí má stane se z něj co to stane. Samozřejmě ně u všech, PinkyClaire bylá také úspěšná a z ní se nic nestalo, ale možná víte o kom mluvím, z většiny známnějších lidí z blogu se stanou trapky, které ostatní začnou nenávidět a paparazzi blogy pro ně šílej a zvýrazněné nedostatky v článků, fotek i soukromého života. Proto si myslím, že nevýhoda a to hlavně ta největší že je. ať máte přezdívku úplně jinou než vysvětlující váš svět, stejně se pak o těch slavnější hvězdičkách blogů dozví spolužáci, přátele, lidi z okolí obydlí. Sama to dokonce přiznala. A pak se změní, jenže zůstanou trapky napořád a stejně neskončí s videoodpověďma a ostatních vtipných videí a článků. Je to fakt smutné. Takže když říkám, že jsem lepšího ve svém svědomí blogů a originalitě neviděla není to nikdo jiný než
Lady Dariel. Teď jsem sama nad sebou začala strašně smát, že jsme jedna z těch utrhlých fanynek, co májí své idoly :D, ale to tak není, copak když někoho máte rádi, a říkáte si, že je rozumný není na tom nic špatného a fanynka uječená se ze mně opravdu s jistotou mohu říct, že nestává, takže se můžete zase posadit.
Ze začátku jsme bojovala s mou kamarádkou v relitě, chtěla jsem mít blog jako koutek který není na mapě na světě. Chtěla jsem ho mít jen pro sebe a pro Vás, když nepočítám známé lidi. Sama mi přiznala, že když jsme blog (někdy i kvůli ní) zrušila našla mě mezi nejnovějšíma blogama, muselo jí to dát práci, ale když chtěla. Pamatuji si, že ještě před tou dobou tedy tím rokem a něco, mě to tak staršně štvalo, při tom jsme spolu chodili ven, a přátelili se. (je to moje největší kamarádka do ted takže;) ) Prostě jsem se s tím nedokázala smířit, měla také svůj blog, ale já ho něvěděla. Poté před nějakoumenší dobou mi to také řekla, ale to už bylo když jsem to zdávala se svým vyměňováním blogů, kvůli ní. nemělo to cíl. Blogu jsme se nikdy nemohla svěřovat, kdyby mi to třeba nenapsala znala by mě do teď lépe, věděla by co mě zrovna jaké maličkosti trápí, ale myslím, že to ví i tak. Ale samy si každý přizná, že všechno není otevřeno pro ucho svého nejlepšího přítele, s tím doufám, semnou souhlasíte. A kvůli tomu jsme se i hádaly, napsala jsme totiž do jednoho článku, že se mi s ní nechce na burzu, ale že jí mám ráda a že s ní půjdu, ona tohle zrovna nemusí (viď :D) když se mi nechce, ale "přetvařuji se" že se mi chce.
Ale to už je naštěstí minulost, protože od té doby vím, že ať si založím, jakýkoliv blog, ona o něm bude vědět! :D! Takže už jsme v klidu a nic takového nikam nepíšu, proto se vás na nic nemůžu zeptat, i když můžu protože ona o mě 99% mého života.Je to můj ochránce, miláček, který při mě stojí. Péťo mám tě strašně moc ráda. A myslím, že jsme také toho hodně spolu prožili. Tolik věcí, zážitků a tajemství...Jedním slove, a to jen MILUJU TĚ.

Musím se pochlubit, že moje drahá Lady Dariel mě naučila dělat designy a do teď mám pořád raději photofilter studio, protože designy v něm se tvoří rychleji než ve photoshopu i když ho mám a také používám. Pamatuji, že když jsme byla nemocná za den jsem jich udělala snad 150! Snad každý den jsem ho vyměňovala a jako další domácí úkoly jsem dělala layouty na přání, byli to suprový časy! Ale teď? K mému svěřování používám, psací potřeby a k mému sdílení fotek vylepování na dveře a ještě ednu ukládací internetovou stránku.
A víte co je zláštní? Že Lady Dariel je pořád mím nejoblíbenějším blogařem!
Všechny blogy jsem zrušila, bez jakkékoliv ozvanosti, ale tenhle COLORS-DREAM byl mím zájmem a součástí, měla jsme ho ráda jako žádný jiný blog, který už jsme prostřídala. Dokonce jsme se s ním dostala i do kluvu snílků, bojovala jsem s ním. Mám tě moc ráda můj barevný sne :)!

Dívka, která nezná svou pravou přezdívku.

 

Nový pokojíček♥

25. září 2011 v 19:19 | Teresa Bongo
Muhehe..
Tak mám zase přezdívku co? Ale já Vám to psala, že se ještě rozhoduju tak ať to čekáte:))..
Ale jak jste si všimli v názvu, tak sice mám nově udělanej pokojíček, ale jen přestěhovaný, nábytek daný opačně, a přijde mi to strašně velký nezvyk! Ale já mám změny a překvapení ráda, takže proč ne:), teď už jen čekám na rodiče až přijedou a budou se suprově divit:D, však mě kámoška dobře upozornila, že kdyby to chtěly dát na zpět co bych asi udělala :D (ale to určo nehrozí:)). Doufám že se zítra něbo ve středu až budu mít volno dokopu k napsaní toho článku prohlídka Národního divadla. Mám strašně moc fotek, sice je ještě musím zmenšit a dát odkaz na blog, ale myslím, že vám to budu moct alespoň na tu středu slíbit. Nemůžu si ten pokoj vynachválit:).
Jinak přes víkend se toho nic moc neodehrálo. Jako každý jiný jsme jeli na chatu a tam jsem se musela učit. Fyziku nechápu a nikdy nepochopím :/. Měla jsem co dělat abych se alespoň něco zapamatovala. Ale co Vás to zajímá ne'? :D sory:D!
No jo, ale neděli ukončím jak přestěhovaným pokojíčkem tak i vycházkou s Peťulkou♥ Viď jebááj? :D Už se na tebe moc těším ;). Tak se mějte a bacha na fyziku ;).
P.s. omlouvám se za překlepy a za krátký článek, ale jak jsem snad už psala pospíchám na tu vycházku:D.
S láskou Vaše Bongo♥

Vzlétnu?

20. září 2011 v 15:19 | *Réza* |  Povídky
Přeji krásné odpoledne:).
V pondělí ve volným čase cca 19:00 hodin:D, jsem se pustila do této povídky, je kraťoučká, je zvláštní. No posuďte samy.


Starodávný budík odbyl půlnoc. Byla všude černá tma, nikde ani světýlko. Pomalu jsme nahmatala svíčku a poslepu jí zapálila. Přiblížila jsem se k velké skříní až ke stropu, otevřela jsem jí za zrezivělou kliku a oblékla jsem si na sebe huhňatý kabát. Se svíčkou jsem se vydala ke dveřím, které byli jako všechny další věci pěkně staré a sotva ještě funkční. Díry v nich byly a klika už pomalu ani neexistovala. Bosa jsem šlápla na mokré a ledové dlaždičky na verandě. Vítr foukal a moje svíčka přestávala hořet. "Ne!" Zašeptala jsem, svíčka mi zhasla, všude jen temné lesy, křoví a stráň. Šla jsem směrem k měsíci, stála jsem na kraji skály, pode mnou černo, vůbec nic nebylo vidět. Jen měsíc s hvězdičkami mi svítil do očí. Byla jsem unavená, plápolající se vlasy mi padaly do očí. Přestávala jsem dýchat, srdce jsem slyšela a cítila naprosto v celém těle, jak buší, stále rychleji. Po dlouhé době jsem se nadechla. Spadla jsme dozádu na zadek, tráva byla mokrá a studená, byla mi zima, ani starý huhňatý kabát mi nepomohl zahřát. Vítr srážel větvičky u stromů, vysoká tráva si lehala, vítr se zvětšoval, vlasy mi vlály na levou stranu, cítila jsem jak mi mrznou olízlé rty. Pokoušela jsem vstát, zapřela jsem se na pořezané dlaně, byla mi taková zima, zapomínala jsem co dělám, myslela jsem na všechno dohromady, nevěděla jsem na co přesně. Opřela jsme se do paží a postavila jsem se na přesný kraj skály, bylo to vysoko, nepamatuji si na za denního světla, co je pod skálou, kde mám čekat dopad, nebo se mi snad splní sen a vzlétnu? Budu anděl a budu mít křídla? Budu létat a budu volná? Copak bych mohla mít takové štěstí? Uslyšela jsme mé srdce. Moje tělo mi říkalo, zamysli se. Poslechla jsem své tělo, zamyslela jsem se ještě jednou, nic jiného než myslet na to jak budu mít křídla a budu volná mě nenapadalo, bylo to tak unáhlené. Otázka na život a na smrt. Myslela jsem.. Nebudu mrtvá! Budu jiná, s křídly, budu přeci anděl, je to druhý život od znova, copak se na to netěším? Copak tu chci zůstat? V tomhle světě? Zavřela jsem oči.
"Sbohem, světe!" pošeptala jsem. Otevřela oči a začla padat, kabát zůstal nahoře, v noční bilé košilce jsem vlála ve vzduchu, smála jsem se. Pod sebou jen černotu, představila jsem si jen bílou tmu, všude jen bílo, jsem v ráji, jsem už….. mrtvá?
(Omlouvám se dočasné změny přezdívek, ale stále nemohu najít tu pravou:)

Napsala: Réza
colors-dream.blog.cz
 


Skvělý začátek týdnu,aneb celkový týden!

16. září 2011 v 18:49 | *Réza* |  Diary
Čím pak bych tak začla? :)
No začnu tím lepším:), ať to enní hned ze začátku hořké:),
dneska jsme byly s mamkou na prohlídce Národního divadla, jela jsem hned ze školy a stálo to za to:). Bylo to super! Až na ten začátek! Jsem straešně háklivá na mastná jídla no a jelikož jsme dneska ve škole měli zvlášť mastné jídlo a mě jen šmakovalo:), udělalo se mi cestou špatně, vběhly jsme s mamkou do obchodu na záchody-zvracení:!. Bála jsem se že pojedem domů a že žádná prohlídka nebude, ale udělalo se mi dobře, tak jsme pádily:). Byla to krása! Navštívili jsme půdu, střechu jak ve hledišti tak i v jevišti:), u maskérny, no bomba:)! A těch fotek co mám? Všechny však přidám až při větším času. Takže to jsem si užila parádně a ještě teď mi to svítí v očích:D.
*zbytek záááážitku si nechám na další článek s fotkami:)

V týdnu to bylo docela stresový, však jsme nevěděli kdy budem psát testy, takže nervozita, například já jsem strašný trémista! Něco se naučím, ale stejně pak to zapomenu díky mí kámošce-nerovzitě. Dneska jsme psaly Angličtinu. Domluvily jsme se já, Verča(spolužačka-kámoška) a Eva(šprtka třídy-protivná-drzá-nesympatická), že já to opíšu od ní a ode mě zamnou to opíše Verča, však ta nesympatická Evička mi to neukázala, takže já mám nejspíš dvě chyby a Verča, která to opsala ode mě má asi jen jednu, protože tu mojí chybu mi nemohla říct a to co jí chybělo si opsala o mě. Fakt kámoška ta Evička. Jsme ve třídě jedinný, který jí ještě posoucáme co žvatlá a neurážíme jí nonstop, ale stejně to nemá cenu.

A teď to horší:/.. V pondělí píšem z celýho minulého ročníku test z přírodopisu:/. Naprosto to neumím, takže se to musím učit a je ještě větší smůla, že jedeme na chatu a tam se fakt nic nenaučím:/! Nemám tam svůj klídek jako tady! Musím hlavně natřít plot, a takový ty zahrádkářský věci.. Což nemám ponětí, kdy se jako bduu učit ten můj milovaný příroďák♥!
S láskou vaše (nová přezdívka)
*Réza*

Miluju svou sestřičku♥

11. září 2011 v 17:10 | Inglor |  Téma týdne
Přeji krásné odpoledne:)!
Už jsem měla rozmyšlené téma, dokonce i fotky na další článek, co jsem přidám, ale překvapilo mě téma týdne!
Upřímně, opravdu svojí sestru stráášně miluju:), v říjnu jí bude 20let a já pro ní chci udělat něco zvláštního, co se jí zapíše do paměti, ale problém je v tom co.. Nemám ani představu, jelikož z mého nápadu vynikl společný dárek od rodiny fotoalbum Barunka a pod tím nějak nápis 20 let. Taky si přeje Fatboye, ale já nemám 5 tisíc na to abych jí ho koupila:/,takže o to se též postarají rodiče(btw.nevím kolik to stojí ale říkala cca 4000), a teď už ale bohužel řada na mě!
Ale tak začnu psát o tom jak jí miluju?! Takže takhle, někdo je jedináček a určitě se mu to líbí, má vše pro sebe, nemusí se s nikým dělit. Ale tím že já mám Barunku, a představa nemít jí je až nepredstavitelná, mě dohání k napsání jak je všechno prí

ma s ní dělat:). Šly jsme např. před pár dnima od 21:00 do 22:00 plavat a stal se mi tam takový trapas:D..nebudu vysvětlovat to by bylo na dlouho a hlavně nechci aby jste spadli ze židle a smály se mi celý týden:). Ale koukat se na BArunku jak se topí smíchem(pro mě za ten trapas:D) bylo vtipný, ale já se chtěla utopit:D!
Nebo kdžy jsme na chatě hrály badminton a udělaly nový Barunčin postoj zvaný: BA-stoj:D! A pak popíjeli frisco z pálky a já ho chytře vylila, ale jen půlku, ta půlka totiž vypěnila:D. Ale to je jen začátek:), VZPOMÍNKY MI NAVŽDY ZŮSTANOU.
A i když vím, že si tenhle článek nebude moje sestřička ani číst, chtěla bych jí stokrát číct že bez ní by tenhle život neměl šanci, a že jí miluju:)♥


*Omlouvám se za chyby a za úzkost fotek, ale nejde mi to upravit:'(.

Bony v přírodě

30. srpna 2011 v 17:20 | Inglor |  Gallery
Miluju, když mám ještě měsíc prázdnin před sebou a užívám si naplno! Bylo,bylo:(..
Na chatu jsem si vzala křečka, jelikož by ho moje mamka asi nečistila:D, a čas od času když bylo pěkně a už byla vzhůru pouštěla jsem Bony na trávu a hlídala jí, byla legrace jí pozorovat, poprvé! To byla vykulená, ale zvykla si;). Takové "venčení:D", mimochodem s těma fotkama jsem teda ohromená, jelikož na jedné vypadá jako tlustý křeček a na další jako vychrtlá krysa, posuďte samy!;):D

2012-rozhovor

18. srpna 2011 v 18:09 | Inglor |  Articla
2012-RZH
Ahoj všichni.
Jak asi víte z předminulého článku, tak jsem se rozhodla psát o něčem zajímavém co by vás bavilo číst, a k mému malému štěstíčko což se snad povedlo a přiletěla mi myšlenka :D, velká zkáza světa rok 2012. A jelikož samozřejmě vy všichni jste o tom už nějak slyšely, připravila jsme si pro Vás rozhovor, s mojí kamarádkou, která je plně rozhodnutá, že konec světa neexistuje.
Tak a tady je:

Co se ti vybaví, když se řekne rok 2012?
2012? Vybaví se mi možná tak Silvestr 2011 a to, že budem zas všichni o rok starší.:D ... Kromě toho se mi vybavuje, jak někteří plaší s tím slavným koncem světa.

Věříš že rok 2012 je poslední? Že zkončí svět?
Někdy si vzpomenu na to, že se o konci světa hodně mluvilo, ale kolikrát už to tu bylo? A nic se nestalo... Navíc taky existuje teorie, že od toho dne kdy má být konec světa se "načne" nový mayský kalendář... Každý má nějakou svou teorii...
No, podle mě v roce 2012 konec světa nebude a jestli někdy bude, tak to bude jen vinou lidí... Až se něco bude mít stát, stane se to a nikdo s tím nic neudělá... ;)

Těšíš se na ten okamžik, kdy se objeví pravda na kterou všichni ještě čekají?
Těšim? To bych asi neřekla. Jelikož já na konec světa nevěřím, tak to pro mě bude den jako každý jiný. Těšim se možná na to, až se ten den kouknu na film 2012 a budu se u toho smát. ;)

Jak si se dostala k tvojí úvaze, že nic neskončí?
Prostě už to tu bylo tolikrát a nikdy se nic nestalo. Podle mě nikdo nemůže přesně vědět co se kdy stane a jestli se to někdy stane, tak ve chvíli, kdy to všichni budou nejmíň čekat.

Nemáš ani malinký strach?
Ze začátku, když se o tom hodně psalo, jsem z toho strach měla, ale po tom co měla být v roce 2010 třetí světová válka, několikrát měl být konec světa, tak už ne.

Co tvoji blízcí? ...Mají stejnou odpověď?
No, bavila jsem se o tom jen s rodiči a potom s nějakými kamarády a ano většina má stejný názor. Asi jen jedna kamarádka je přesvědčená, že v roce 2012 konec světa bude.

Já ti děkuji za rozhovor :). Odpovědi jsou super :).
Není zač. :)



Šly s ní ke dnu tři lodě-Violet Jessopová!

17. srpna 2011 v 20:50 | Inglor |  Articla

Violet Jessopová:

Šly sní ke dnu tři lodě!

Olympic měří 270 metrů jako skutečný obr v té době.
Když loď vyrazí na vlny a zmizí i komíny s kouřem za obzorem, Violet se chytí nově natřeného zabrádlí a stojí na naleštěné podlaze se svými střěvíčky. Stále ale netušící, že se řítí do pasti. Oceán miluje a i když už ho poznává skoro rok, pokaždé je jím okouzlená. Poslední vyplutí bylo páté. Když 20. září 1911 se Olympic srazil s Britským křížníkem HMS Hawke. Tímto nárazem zdemoloval část zádě Olympicu. Pokračování stavění lodě Titanic, muselo být odloženo, dokonce i lodní šroub, který byl připravený na loď Titanic, se využil k opravení lodi Olympic a k tomu ještě nějaké části. Olympic opět veplul do oceánu, sloužil až do roku 1935, potom byl prodám za 100 000 liber do šrotu, až škoda takové lodi! Violet byla přes ten všechen strach, raději přeřazena na loď Titanic. To nejhorší má už za sebou, myslí si. Přesto má ještě všechno před sebou.

Titanic a ledovec. Bylo 14. dubna 1912 na luxusní nepotopitelné lodi Titanic. Za 20 minut bude půlnoc. Když si Frederic Fleet všimne v přehnané rychlosti ledovce ihned zakřičí na kormidelníka. "Kormidlo vlevo, plný zpětný chod." vydává rozkaz první lodní důstojník. Dohromady Titanic veze včetně své posádky 2223 lidí. Když si pomyslí že skoro 70% nepřežije tuto noc na "nepotopitelné lodi"?! Violet je mezi nimi. Jako zdravotnice a k tomu ještě zkušená z minulé havárie. Dnes je to horší. S Titanicem všichni počítali jako s nepotopitelným, proto méně záchranných člunů. Violet se klepe zimou i velkým strachem. Má se rozloučit se svým životem, nebo ještě beznadějně bojovat? V náručí svíra cizí dítě, přebrala ho prý od vojína, který pomáhal ženám s dětmi do člunů. Jedno je zajisté, zachránila mu život. V článcích se taky mluví o tom, že kdyby loď najela z příma na ledovec a "nabodla" se na něj nepotopila by se, alespoň ne tak rychle. V malých člunech se drží a mačkají ženy a děti. Muži stojí na palubě a před očima už jen vidí černotu, smrt. Violet jako zkušená zdravotnice pomáhá ostatním do člunů, má strach, ale pomáhá, myslí na ostatní. Kolena se jí třesou čím dál více, cítí jak se loď naklání, vidí před očima celý život, přibuzné, rodinu, sebe. Myslí na tuberkulózu a na nepoctivého lékaře, sklánějící se nad ní, který se opovážil tvrdit rodičům, že jí zbýva pár dní života, dostala se z toho. Vzpomene si na Olympic. "Přežila jsem tehdy, přežiju i dnes!" pomáhá si, ale přesto nevěří a myslí na svou poslední chvilku. Popadne jí důstojník a posadí jí do namačkaného člunu s dítkem a spustí na vodu. 15. dubna ve 2:20 se ledový živel vody zavře nad Titanicem už napořád.

Je osm hodin ráno, za slunečního svitu na zaoceánském parníku
Britannic vypuká velká panika, loď najela na minu! Violet jako
nejzkušennější zdravotní sestřička z posádky pomáhá nemocným
na záchranné lodě. Sama se snaží uklidnit, myslí logicky a snaží
se být beze zmatku.
Je pozdě. Violet lapá po dechu a vlny jí tahají do hlubin podmořského světa, pár centimetrů od ní cítí lodní kýl. Přes všechen vodní živel nabere všechnu sílu a udělá tempo vpřed, loď je rychlejší a vtáhne jí do hlubin. Violet ztrácí vědomí, její krásné kaštanové vlasy se rozprostírají a tělo plave na hladině. Posádka záchranného člunu si Violet všimne zaberou s pádlováním a doplavou k tělu. Je to i tak neuvěřitelné, ale Violet se o pár hodin později probere, s otřesem mozku. Za pár týdnu se cítí jako rybička a nic už jí nebrání jít dál svým životem. Přesto všechno se hlásí jako zdravotnice další služby na další loď. Pro ní platí třikrát a dost, už s ní žádná loď pod vodu nepůjde! A taky nešla!

Trapně vtipný článek z prázdnin:D

16. srpna 2011 v 21:20 | Inglor |  Diary
Neberte ten článek vážně :D. Měla jsem naraženou ruku a skvělou náladu ná prdlý vtipně vtipný až trapně trapný věty ;) :D.
Ale pokud se chcete pobavit což já osobně ano, tady:
odkaz obrázku
Francie aneb moje prázdninové prázdniny.
Dívíte se co já zas tady, že? Neměla jsem přístup k internetu a tak doufám, že se na mě nezlobíte. U nás na chatě jsme zkoušela všechny různé možnosti, zkoušela jsem i nenápadně nápadná(:D) hesla k wifinám co byly k dosažení, ale smůla no. Takže tenhle článke je připravený na mém notebooku bez internetu :D. Jak jsem psala do názvu, Francie. Ano byla jsem tam, ale nečekejte nějaké moře, zmrzlina, hotová dovolená! Byla jsem tam s taťkou kamionem, i tak to bylo fajn, sice bylo počasí opravdu pod psa, jelikož celý týden nevykouklo sluníčko a do oken nám pršelo nonstop, i tak si mylsím, že to za to stálo. Zase bylo fajn vypadnout z chaty a z Prahy kde bydlím. Nesnáším moře lidí, takže když jedu někam za kámoškou je to děs běs, jelikož to semnou mává :D, tím myslím, že ty lidi nevšímaví sou fakt... Vrrr.! Ale vraťme se zpátky nohama na zem :D. Jednu pláž jsme viděli, kolem které jsme jeli, ale díky tomu bezvadnýmu počasí to nevyšlo. Takže výlet.. No domyslete si samy. Jinak co se týče prázdnin, tak první dva až tři týdny jsme si pořád uvědomovala, že jsou ty velký prázdniny o kterých jsme takovou dobu snila a právě teď toho strašně lituju, protože běží poslední měsíc prázdnin, který mi zajisté uteče jako voda! Je to dlouhé sedět na zadku, teda spíš pořád jenom běhat na zahradě a pomáhat či něco jinýho. Parta z vesnice se tu ještě nějak nesešla a tak mám mobil v ruce a píšem si kdo kdy přijede, doufám že se sejdeme alespoˇˇn na turnaj, jinak už nevím :/ :D. Protože bude konec prázdnin.
Fotek mám hodně :)! Takže začnu trochu líp s fotkama, ale myslím, že v září zas bude pohov. Začne škola ranní stávání v šest a ne v půl 12 :D. A podobné trdloviny co je napadly.
Mimochodem taky mám naraženou ruku a v šátku, takže nakonec na internet na víkend se sestrou nepojedu, protože bych se zpátky busem nedostala s těma obr taškama. Pro vás je to minulý čas, ale jelikož ještě píšu do Openoffice, je to budoucnost.. nesnáším tohle slovo.....!
mějte se! Zatím.. vaše Inglor ;).. jo já vím měním pořád přezdívky.. pro dlouho už budu jen inglor ;)
Promiňte za překlepy, ale psala jsem to v jednom starým programu, který se mi pořád zavíral a skákal do jiných vět :/.

Cesta z přírody

16. srpna 2011 v 16:20 | Inglor |  Diary

Překvapení :D. První člának o prázdninách, překvapivé, že? A rovnou s takovou spoustu novinek a informací :)!
Rozhodla jsem se psát, psát a psát :). A to nejen do deníčku, ale psát články ze světa, přečíst několik článků o stejné věci a pak ze své paměti napsat, to nejzajímavější :). Mimochodem už mám jeden článek připravený, a jelikož jsme sem dlouho nic nepsala, tak vám prozradím jméno-název. Violet Jessopová. Já o téhle paní už dlouho mluvím, teda píšu ve svém volném článku, je to hrozně zajímavé a pokud chcete jukněte na internetu, co je zač, ale ráda bych vám doporučila aby jste si nechaly nějaký text o ní taky na mou tránku :).

•Jinak co do deníčku? Byla jsem ve Francii, bylo to moc pěkný, sice jsem tam byla už asi po 4., ale i tak jsem poznávala nové a nové. Jinak jsem pořád u nás na chatě,stavíme takže máme starostí. Ale mám tam zase vrstevníky, takže tam mám s kým být. Teďka jsme na týden doma a musím říct, že už včera první den tu byla strašná nuda :D,ještě že tu mám svojí kámošku vedle takže se vidíme :).

•Sázava Fest tnehle rok od nás odpad :/. Je to dost z ruky, takže jsme na něj se sestrou nejeli a moc nás to mrzí, neslyšeli jsme oblíbenou skupinu Irie Revoltes♥! Měly jsme tam jet vyčítaly jsme si, ale je to zbytečný, jak by jsme dojížděli, a ve stanu po zkušenostích bychom možná vydržely :D, ale počasí.

•Zítra snad přidám nejnovější fotky, moc jich není, ale snažím se co nejvíce fotit ty nejlepší a nejpovedější záběry. Bohužel jich už moc není, teda samozřejmě, že je ale v mím mozku už odumřely :D. Kecám. Dělám si jen srandu.
Chápu že tenhle článek je opravdu krátký, ale hrozně se nudím a nemám žádné nápady, takže tady jen drmolím :/. Co už jste si všimli hnedka na začátku ;). Jsem prostě strašná :D. Mějte se. Doufám, že budete mít lepší jak já zbytek tohoto týdne, vlastně nebudete :), protože neznáte mou kámošku ;).
*Péťo? Mám tě ráda :).