Ohňivá Emm? I.část

30. března 2011 v 15:59 | •Seraph• |  Povídky
Konečně jsem napsala první povídku rovnou na blog.cz ;)! Je doouhá a tak jsem jí zodělila :)!
1. část
Emm se s roztřeštěnýma očima na bílou zeď, probudila ze snu.
"Emm, jsi v pořádku?" Uslyšela v uších, ale Emm jistě věděla že se jí to jen zdá. Nikdo doma není. Nově se přestěhovala, staré skříně a rozbité dveře u pokojů po minulých nájemnících. Bylé stěny a černé šmouhy na nich. Díry ve zdi v ložnici připomínali nějakou pořádnou spoušť. Emm se s novám bydlištěm nemohla usmířit. Není ještě vyspělá na to, aby si mohla dovolit bydlet sama. Nájem je sice nízký a vydělává si na brigádě, ale to co se dělo v dětským domově a později u pěstounů, nechce opakovat!

Koukla se na hodiny a ty ukazovali pomalu třetí hodinu ráno. Emm vstává za tři hodiny a má času ještě dost. Naklonila hlavu na pravou stranu a prohlídla si roztrhanou záclonu u okna. Natočila se na levou stranu a uviděla rozbité zrcadlo, které viselo na křivo u skříně. Otočila se zpět na záda a přikryla se svou peřinou a červeným povlečením, které v malém bytě naprosto zářilo. Emm v bytě neměla mnoho krabic a svého nábytku, proto byt vypadal pomalu jako starý byt rovnou na sbourání. Emm si představovala spoustu věcí a nábytku co by kam a jak dala, ale peníze kterými si vydělává, dostanou na nájem a nějaké jídlo. Dokud více neušetří nemůže si dovolit nějaký nábytek. Pár nocí to musí vydržet v strašidelně prázdným a rozbitým bytě. Jak pomalu čas ubíhal Emm stále koukala na zašmudlaný strop a přemýšlela jak se ty šmouhy tak jen mohli dostat. Strop je docela vysoko a proto je pochyb aby na něm bylo tolik šmouch. Emm se neodvážila svednout a postavit se na pomalu už rozpadlou židli, která byla opřená u okna, aby se na šmouhy podívala. Bylo strašidelné dívat se na černé šmouhy a všude něco v nepořádku. I ten prah který byl v rohách a na nábytku neylo lehké jen tak setřít, Emm nebyla aktivní tip, ale její největší slabina byla se něčeho bát. Měla v dětstvní noční můry, ale ty jí už přešli. Chtěla se posilnit tím, že právě v tomto bytě bude bydlet. "Špatný nápad, Emm!" zašuškala si pro sebe. "K čemu ti bude posilňovat se nějakým ušmudlaným bytem, kde nemůžeš spát?"

Odbyla šestá hodina a Emm začala prohlédavat svých par krabic a kufr, který si sebou přibvezla. Snažila se najít své oblíbené džíny s černým tričkem. Když konečně našla své oblečení šla se kouknout k oknu, odrhnula záclonu a podívala se na rpotější panelák. Ve stejném bytě, jako bydlela Emm koukala asi stejně stará jeko Emm, možná tak 19 let jí mohlo být také v okně. Mělá dlouhé rozpuštěné hnedé vlasy a růžové tričko. Koukala směrem na bolohu, ale hned zmizela. Možná chtěla vědět jaké je počasí, pomyslela si Emm a vzdala potuchy v tom, že by se mohli spřátelit a trochu probrat tyto paneláky. Začla rychle prohlédavat kontakty ve svém starém mobilu, snažila se najít nějaké přátelé, kterým by mohla povědět o bytě, který se jí zrovnanezdá ideální, a taky tom, koho tady bývalý nájemníci vlastnili, nejspíš to vypadá na lva, pomyslela si a sedla si na nafukovací modrou nepohodlnou postel s červenou peřinou a malým polštářkem.

Uslyšela bouchání na dveře. Vzala jsi tenisky na ven, jelikož v tom nepořádku se nedalo chodit bez bod a šla otevřít. "Musíte jít s námi slečno"
Poručil Emmě hasič. "Co děje? Kam mě to nesete? Puste mě! Já tam mám věci!" Křičela, bohužel zbytečně. Měla tam věci, ty nejdůležitější, a teď nemá ani ty. Když jí vynesli před dům, začala jí téct slza z oka, viděla ten kouř z jednoho bytu, odkud vynesli jednu malou rodinu, tedy jen matku s malým synem. Zjistila, že není sama, která je skoro v koncích, matka toho synka brečela a hleděla na svůj byt, měla na sobě zástěru, nejspíš vařila a roztrhané tepláky a krátké triko. Její syn měl tepláčky a modrou mikinu. Když se Emm podívala za sebe, uviděla z protějšího baráku sedět na chodníku brečící holku, kterou viděla dnes ráno v okně. Otočila a šla za ní. Posadila se vedle ní, nevěděla co říct a tak jen hleděla na to jak hasiči hasí její byt a sousedů. "Co chceš?" Ozvala se dívka vedle ní. Emm si myslela, že její byt je naproti, a tak nevěděla důvod proč brečí. "No j-já .. Asi mi právě hoří nový byt se všema věcma." neodvážila se podívat na tu dívku "Aha." Chtěla se zeptat proč brečí, ale dívka jí připadala smutná, a nechtěla jí tím dráždit "Jsem Anita." Dívka se představilo, což Emm překvapilo, dívka měla stále na sobě růžově tričko a džíny, když se předsavila zhluboka se nadechla. "Já Emm." natož že Emm hořel byt a byla už naprosto v koncích, se držela a histericky nebrečela, vevnitř jí to ale stejně bolelo. "Jsi tu nová, že?" Anita byla přátelská a milá, jen v takových chvílích je těžké se dát s někým do řeči. Měla už celé rozmazané oči. "Ano." Řeč s ní byla krátká, ani Emm nechtěla začít větší, s pohledem na její nový byt shořelý, nemá cenu si tu hledat nějaké nové přátelé. Sídliště se pomalu začalo plnit, půlka zalidněného sídliště byla plná brečících lidí a ta druhá půlka vyděšených, tedy ti co se přišli podívat na hořící panelák. Anita byla holka, která Emm padla ihned do oka, ale proč se seznámili při takové trágedii? Možná je to osud?
"Slečny, dnes musíte se jít vyspat pokud máte kam, ale jestli ne tak vás odvezou...." Hasič pořád pokračoval, Anita ho poslouchala, ale já se se slzavýma očima dívala na mou roztrhanou záclonu, viděla tam ta šmouhy na zdi, rozbité zrcadlo.. Přeci sedm let smůla. Ta rodina trpí! Pomyslela si, řešila všechno kolem, hlavně svůj byt, bylo to jako kdyby celý svět se začal klepat. Musí něco vyřešit. "K pěstounům nejdu ani za nic!" řekla brečícím hlasem. Pěstouni byli sice bohatí, ale neinvestovali jej do dobré věci. Jezdily po večerech, později začal pěstoun pít a tak nechyběli večery, kdy byly celý dny zkažený. Pěstoun měl knírek, prý si tím víc a víc dokazoval, že je bohatý. Vlastnil takovou menší firmu na svíčky, ale firma to byla a peníze za ní taky. Pěstounka, byla milá, ale chvílema pěkně šílená. Nestarala se o ní jako o dceru, Emm taky ani nebrala své pěstouny jako rodiče. Její rodiče si začli žít svým životem, říká si pořád do kola, ale přesto ví, že asi její rodiče nebudou normální, že dítě dali do babyboxu! Právě jí hoří byt a má jen Anitu, doufá jen v to nejlepší. "Ty nemáš rodiče?" Zvedla obočí a krátkou ofinu z čela Anita. "Co?.. Teda jo, teda ne, nemám." Nechtěla se o tom bavit, Emm si své rodiče představovala jako sice fajn lidi, ale v půlce svého rtušení byla na úplně jiné stránce, což znamená, alkohol, snad i drogy? "Ne pane hasiči, máme kde přespat." Mluvila Nita i za Emm.. "Ale já ne." Než se Emm vzapamatovala hasič už byl pryč. "Ale máš, přespíš u mě. Máme si toho hodně vyprávět. "Ne musím jít do toho bytu!" Emm tam chtěla taky zemřít, při vzpomínce na její rodiče a hůř na pěstouny jí rozkočilo srdce, rozeběhla se s teniskami a porklouzla hasičům, barák už se pomalu rozpadal a když se dostala do svého bytu, )(poznala ho podle díry ve dveřích) klekla si k zavazadlům a začla brečet a houpat se na patách. Anita na ní volala. Křičela, ale pozdě. Emm spohledem do ztmavenýho a rozbitého zrcadla, se udusila. Její život už nestál za to. Anita byla pořád nepochopený člověk, který brečel při požáru a tragickým skončením života Emm. Emm bylo teprv 19 let. Pěstouni se to později dozvěděli. Rodiče, ale ne. Už nikdy.
Trošku s tragickm skončením.
Tenhle příběh se mi nepvoedl, pro to jsem to následovně ukončila a začala nový,
čerstvý a svěží :)!
 


Komentáře

1 kacenka-hleda-holku101 ( Majitelka stáje) kacenka-hleda-holku101 ( Majitelka stáje) | E-mail | Web | 30. března 2011 v 16:05 | Reagovat

chcete aby ste meli pohodlí chcete zaregistrování hned a snadno beežte na stáj kozel ! virtualní stáj kozel ! bežte hned na http://kacenka-hleda-holku101.blog.cz/1103/registrace ! a dejte si hezké spokojenství  prosím nikdo se nezaregistruje

2 lady-dariel lady-dariel | Web | 1. dubna 2011 v 16:59 | Reagovat

pěkný :) povedlo se :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama