13.4.2011-začátek pohledu!?

13. dubna 2011 v 20:29 | •Seraph Devonee• |  Diary
Možná si lámete hlavu, co si to tu opět vmýším a na dále, ale ne příběhu na kterém pracuji, si zachovávám na lepší čas. Dneska jsem si opravdu užila, s kámoškama a s kámošema. Změnila jsem jména a pod. Možná vám napovím, že jeho pohled nekončí :)! Je dokonalý! A kdybyste ho viděli :), má krásné oči!
Byl jednou jeden takový okatý chlapec, kluk či tedy muž.
"Stephen" Okřikla jsem ho, když dupnul do plné kaluže a já s Madelin, jsme s otevřenou pusou dívali na promáčené kalhoty. Nic příjemného, pomyslela jsem..
"Ježiš! Sorry!" Stephen se usmál a poboběhl. Bylo ošklivo, zatažená obloha do toho hustý déšť po celý den. Se Stephenem byla veliká bžunda, chci tedy naznačit, že jsme se nenudili a s Madeline i se Stephenem jsme vymýšleli a mluvili na sebou úplně jinou řečí, tak mě omluvte za jaký si nesrozumitelné, či ještě hůž nepravopisné slovíčka v mé mysli! Šly jsme k němu domu, aby si tam dal tašku a šly na hřiště! Ano v těchto letech a k tomu ještě v tomto počasí na hřiště? Ano! Má malého brášku Alfreda a ten to určitě ocení. Tak jsme vzali malého bráčku a šli si sednou na úplně mokré lavičky. Já měla mokré džíny už i tak dost, ale když se alfred rozeběhl k houpačkám a Stephen s Madeline si sedli na tu nejmokřejší lavičku, nechtěla jsem ze sebe dělat histerku, která si neumí sednou na ledovou a mokrou lavičku. I tak jsem ale hopsala raději zimou, abych se zahřála, a Madeline v tu ránu co si sedla, vyjekla a vypískla (Něco jako slovo vyskočila!) zimou! Jelikož se sedalo neřehtat s nimi, a k tomu ještě Alfred, jak uklouzl nohama na houpačce a sedl si do mokrého písku, se nedalo jen tyak přeskrákovat(okomentovat, či se chytnout za břicho smíchy) smíchy.Jak čas plynul, stále pomaleji a pomaleji, jen proto, že zima byla stále větší.
"Madeline? Já už asi půjdu." Navrhla jsem po půl hodině. Ale Madeline se zaškrotrala(zamračila) a vzala si na záda tašku.
"Ne!" Adam, který pohodil jeho úžasným nenagelovaným účesem a jeho oči zamířili právě na mě, se rozhodl přemlouvat o další chvilkovny(chvilky) a tentokrát u nich doma. Další poněkud krokrákrovější(trapnější) událost, ale bylo to fajn! Zahráli jsme si černého Petra! Byla to smíchkora(zábava), ale po následující chvilce jsme začali hrát fotbálek. Takové hřišťátko, s no prostě byla to jako stolní hra. Natrhal lístečky na čtyři díly a napsal na ně naše jména. Já Susanna, Madelin, Alfred a samozřejmě náš nejstarší Stephen! Jak tak psal, pohlédla jsem na létajícího volně poletujícího ptáčka Ferdu,Fredíka či ještě Fredka, který létal z jednoho kraje do druhého. Jejich dokonale zabydlený, módně udělaný byt se mi moc líbil, všechno tak moderní, všechno k sobě dokonale ladilo, byla jsem překvapena.
Když dopsal všechna jména, zalosoval. Pohlédl na mě jeho dokonalýma očima, jeho pohled jsem si uživala, byl tak krásný, jeho krásně, tmavě hnědé oči, které se třpytily jako hvězdičky, se nedalo odolat, pousmála jsem se, za tu dobu co jsem zírala na jeho neodolatelné oči a on se na mě usmál.
"Susanna." Usmál se, a já věděla i před tím, že si vylosuje mě, nevím jestli to byl švindl(podvod) nebo jen náhoda, ale každopádně, jsem jeho usměvu, vedle kterýho se krčily dětské vrásky a jeho oči, a … Jsme přistoupa k němu, sedla si na světle koženou sedačku a začalo se hrát.
Madeline s potěšením zírala na utkání, které se konalo a já jako spoluhráčka Stephena jsem měla co dělat, abychom společně Madeline a toho malého raubíře(zlobidlo) překonali alespoň o ten jeden gól, i tak jsme vyhráli. Nic víc, jen taková hra? Nuda? Nebyla. Dělali jsme za každým gólem přestávky a bylo to fajn! Jeho pohledy ať už se koukaly kam chtěly, mě dostávaly, jeho oči!
Ale.. Už musím jít.
"Stephen? Dneska už nemůžu, snad zítra Madeline!"
 


Komentáře

1 Lovelka <3 Lovelka <3 | Web | 16. dubna 2011 v 18:32 | Reagovat

Co to je "sakra" s tvým blogem ? :( Proč je celej bílej? TY končíš? NEE! :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama