Bláznivý dům - II.

9. dubna 2011 v 17:59 | •Seraph Devonee• |  Povídky
Večer jsme si užily, bylo to fajn, popovídaly jsme si, ale co mě na Emily vadilo, že se pořád vracela k tématu o tom domu. Měli tam skleněné stoly a na nich z ubrousků udělané labutě, asi jako na svatbě a číšnící byli upraveni jako... No jako v podniku, kde jsme byly.
"Ježíši!" Vykřikla Emily a já prudce zabrzdila mé mini autíčko v zelené barvě.
"Co je? ..Ježiš!" Všimla jsem si naprosto hotovýho byráku, s plotem! Je to snad jen sen? Za dvě hodiny nemohly stihnout postavit plot a zasadit zahrádku, natož ještě udělat garáž, zasázet stromy a napustit bazén! Žádná kola od stavitelů nebyla. Nic!
"Štípni mě!" Emily zírala na barák, který před dvouma hodinama vypadal rozestavěne bez garáže, rozhrabaná hlína, chodník či cestičky tam nebyli, ani stromy a už vůbec ne plot!
"Emily? To je vtip? Pomáhala celá vesnice?" Emily se zavřela pusu a vystoupila z auta.
"Dobrý den, slečno Emily. Vidíte to taky?" Pozdravila Emily asi 80cti letá babička, která bydlí nejblíže u kapličky.
"Dobrý den paní Berthanová." Pozdravila jsem a Emily s paní Berthanovou zírala na postavený dům.
"Dobrý, dobrý."
"Paní Berthanová, to netuším." Paní Berthanová už sotva stála, ani se nerozloučila a pokračovala od nás ke svému domu se slovy.. "To snad ani není možný."
"Cladie?" Objala mě Emily. A já se tu chvíly začala strašně smát.
"Emily! Nám úplně s paní Berthanovou jebe!" Slovo jebe, jsme používali jako malé. A tak ten výraz se k tomu úplně hodil. Emily se začala také smát. Sedli jsi k oknu a pozorovali. Ani jsme nevečeřily, jen jablko ze stolu, poblíž židlí.
"Cladie? Měly by jsme jít už spát. Stejně se nic neděje."
"Blázníme asi že?" Šly jsme se obléknout do pyžama a v županu, jsme se zastavily v kuchyni u okna.
"Hlásím, že se nic neděje." Odpověděla mi Emily a konečně jsme se dokopaly jít spát. Ráno mě tentokrát nevzbudilo sluníčko, ani nějaký děšť či jiné podnebí, ale vrtání! Nešlo mi to do hlavy.
"Emily, vstávej vrtá se!" Emily vylítla z postele, tak jak jsem jí ještě v životě neviděla a běžely jsme k oknu.
"Cože!" Vykrřikla Emily, zatím co já jen koukala, s otevřenou pusou a vyuklenýma očima! Dům, byl jako včera ráno, rozestavěný, zatím žádný plot ani bazén.
"Už nám zbývá jen blázinec!" Klepala se Emily. Počkaly jsme si na čas, kdy chodí naše modrá dáma, tedy pošťačka.
"Brrrr....!" Zazvonil zvonek a my utíkali ke dveřím.
"Dobrý den, bydlí tu Emily a Cladie?" Za dveřmi stála úplně jiná pošťačka, kam se poděla naše?
"Ano, ale..ale... Kde je paní Lukessová, která tady chodila?"
"Žádnou Lukessovou neznám." Emily zírala. A já též. Copak jsme se už úplně zblázinily?
"Ale ano, byla to pošťačka!" Nedala si říct Emily.
"Ne, chodím jen já a … Jen já!"
"Vydíme se ale poprvé!" Skočila jsem do rozhovoru.
"To ano."
"Tak někdo před vámi musel chodit!"
"Víte, nevím co je to za hloupý vtip, dámy. Já jen že máte nový plot a bazén, tak jsem se zeptala jestli tu bydlíte. Nic víc. S pánem bohem!" Pošťačka si zakroutila hlavou a odcházela řečmi:
"To se ty holky zbláznily?"
"No počkejte! A co naše noviny?" Zastavila jsem pošťačku.
"Noviny?" zakroutila očima a odešla k protějším dveřím, zazvonila dala noviny. A šla dál.
"Poslyš Emily, kouknem se na noviny vedle."
"Neblázni, jsme blázni! Vždyť to vidíš!" Emily ukápla slza.
"Copak si se zbláznila? Nejsme!" Zastala jsem sebe a mého bláznoství.
"Jsme. Copak jsme včera neviděly to vo viděly?" Emily měla pravdu. A to naprosto ve všem, ale já s ní netrčela doma a šla si pro noviny.
"Dobrý den, já se omlouvám, že otravuju, ale nemáte na pučení noviny?" sousedé byli vstřícní a dali nám je.
"Cože? Tady se o baráku už nepíše." Oznámila jsem Emily a vyhodila noviny do koše.
"Já ti to říkala!" S Emily jsme se začaly hádat, Emily jen říkala, že jsme se bláznily a že nemůžem vycházet ven a já na to že ne, ale měla pravdu. Kdo by nám to uvěřil?
Byl nový den a my chtěly honem něco vymyslet, jak bychom mohli Najít nějakou příčinu tohoto kouzla. Říkám to proto, že nechci uznat, jsme blázni!

Všechno to bylo jen snad naše bláznoství? A já vám něco povím, Jak čas plynul, prý jsme byli zavřený celý dny bez jídla v naší vesnický chaloupce. Čas prý letěl.. Nic se nezměnilo, a nám jako dvěm bláznivým holkám, které každý den bláznily z novin se prý už nic nestalo. Asi takto zněl příběh bratrovi Emily, šestiletému klučíkovi s rodiči jako mám já. Usínali jsme pod stanem, a povídali mu o karkulce, když přišla řada na něm, povídal a povídal, až už bohužel chtěl spát a ukončil to tímto velice lehkým koncem!..
 


Komentáře

1 kralikmaxik kralikmaxik | Web | 9. dubna 2011 v 18:01 | Reagovat

pěkný!

2 Charlotte Charlotte | Web | 9. dubna 2011 v 18:03 | Reagovat

Ty píšeš povídky? To je bezva já taky! Teď nemám časík, ale určo se ještě zastavím a přečtu si tvojí tvorbu a zanechám koment...

3 Anie Anie | E-mail | Web | 9. dubna 2011 v 18:04 | Reagovat

Super povídka!Ta paní je fakt vtipná :)

4 ♛Ashley♛ ♛Ashley♛ | Web | 9. dubna 2011 v 18:04 | Reagovat

Ahoj prosím hlasuj pro mně tady jsem tam jako Rihanna-Whats My name?Je to finále a prohrávám tak mě prosím podpoř děkuji

http://r-graphic.blog.cz/1104/competition-about-the-best-song-8-kolo-finale#komentar88915720

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama